|
|
Motiv zabijačky ve výtvarném umění a možnosti jeho využití v arteterapii
CARASOVÁ, Adéla
Práce se věnuje tradici zabijačky a její reflexe ve výtvarném umění, od žánrového umění 16. století až po současnost. Tato tradice obsahuje jak náboženský smysl a symboliku krvavé oběti, tak sekulární smysl celé události a k ní připojených zvyklostí jako upevnění pospolitosti určité skupiny lidí, nutriční a ekologická hodnota. Ve výtvarné reflexi se nachází mimo to i alegorie vlastností a tendencí člověka. Nejen skrze výtvarnou tvorbu můžeme sledovat, že tradice zabijačky pomalu mizí, ačkoli symbolika syrového masa zůstává na mysli stále. Nakonec práce reflektuje téma zabijačky v prostředí rožnovské arteterapie a sleduje jeho terapeutický potenciál. V terapeutickém využití tématu zabijačky hraje roli krev a její význam jakožto symbol životní energie. V obraze je krev metaforou nevědomých afektivních sil, především agresivních sil, které spoluutváří dynamické procesy v psychice člověka. Tak je téma zabijačky v arteterapii využito k práci s intrapsychickými konflikty. Variabilitu této práce dokládám interpretacemi obrázků studentů oboru arteterapie tvořených v rámci sebezkušenostního ateliéru.
|
|
|
Problém vůle u Descarta
Havrdová, Viktorie ; Rybák, David (vedoucí práce) ; Pelcová, Naděžda (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá pojetím vůle u Reného Descarta v teoretické rovině. Obsahuje interpretace zejména jeho děl Meditace o první filosofii, Principy filosofie a Vášně duše se zaměřením na téma vůle, za podpory odborné sekundární literatury. První část práce stručně načrtává, jaké je místo vůle v kontextu Descartovy filosofie, část druhá se věnuje pojetí vůle jako modu našeho myšlení, tak, jak ji Descartes popisuje zejména ve IV. meditaci, třetí část pak vůli nahlíží jako prostředek kontroly nad vášněmi lidské duše, tedy nad emocemi. V této části pracujeme převážně s posledním Descartovým spisem Vášně duše. Práce přináší základní ucelený přehled Descartových poznatků o tématu lidské svobodné vůle, které shromažďuje a vykládá.
|
|
|
Charles le Brun a jeho vliv na pojetí vášní ve francouzské estetice výtvarného umění druhé poloviny 17. století
Ježková, Markéta ; Dykast, Roman (vedoucí práce) ; Hlobil, Tomáš (oponent)
Práce se věnuje názorům francouzského malíře a člena akademie Charlese Le Bruna na zobrazování afektů. Shrnuje hlavní literaturu zabývající se autorovou přednáškou o vášních ("Conference generale et particuliere"), kterou doplňuje o dosud opomíjené aspekty, například o souvislost s rétorikou a společenským chováním. Přednáška je zde vsazena do kontextu dobových sporů o otázkách umění (větší důležitost kresby nebo malby, spor starých s moderními) a pozornost je postupně věnována jednotlivým druhům spisů, ze kterých slavný malíř přímo nebo zprostředkovaně vycházel, (antické filosofické texty, rétorické spisy, lékařské a fyziognomické studie, příručky společenského chování). Z prostudované literatury a pramenů vyplývá, že Le Brunova teorie byla v určitých ohledech novátorská, ale vycházela z pramenů starší tradice více než je obecně známé.
|
host ::
RSS.